Dobrý den, pane doktore Texle, obracím se na Vás, jelikož Vás považuji za největšího odborníka na neplodnost u nás. O miminko jsme se snažili řadu let a když se nakonec podařilo, ukázalo se, že Vy jediný jste měl ve všem pravdu (a to jsem chodila na různé kliniky k mnoha různým kapacitám – i do Prahy).
Mám balancovanou translokaci a otěhotněla jsem až po 4. IVF s DO. Během kojení jsem bez menstruace samovolně znovu přišla do jiného stavu a jelikož je mi 36 a taky z důvodu translokace mi byla doporučena amniocentéza (Clarigo, které jsem chtěla, mi genetikem doporučeno nebylo). Naopak můj ošetřující gynekolog zase příliš nedoporučuje amniocentézu, jelikož v minulém těhotenství jsem od 20. týdne ležela s tvrdnutím břicha (dítě nakonec narozeno v termínu) a obává se, že by invazivní zákrok mohl dělohu dráždit. Chci se zeptat na Váš názor – risknout minimální riziko problémů po amniocentéze, nebo ji raději odmítnout a věřit, že příroda vše vyselektuje? Co když je toto moje poslední (a jediná) šance mít vlastní dítě? Jsem v 15. tt, dosavadní UTZ a screeningy byly v pořádku. Chápu, že rozhodnutí bude nakonec na mě, ale když se genetik s gynekologem neshodnou, není to pro mě – jako pro laika – jednoduché. Předem děkuji za odpověď a přeji hodně pracovních úspěchů a spokojených pacientek 🙂
Monika
Dobrý den, paní Moniko,
předem děkuji za takový projev důvěry.
Translokace chromozomů je tak významná porucha, že bych sám neváhal podstoupit aminocentézu a upřednostním jistotu, že je dítě zdravé, před rizikem dráždění dělohy.
Ono je každé těhotenství jiné a předchozí těhotenství zvětšilo dělohu a dává větší pravděpodobnost dobrému průběhu těhotenství.
S pozdravem
prim. MUDr. Pavel Texl