Vyberte stránku

Od roku 2011 se mi nedařilo otěhotnět, tehdejší gynekolog byl po roce neúspěchu názoru, že je ještě čas a ať to nechám na přírodě, neposlal mě na žádná vyšetření, nic.

Na svou vlastní žádost jsem si nechávala opakovaně provádět hormonální profily a vyšetření a nikdy se na nic nepřišlo, vše bylo jako by v pořádku.

Po dalším roce marných pokusů jsem si opět sama vyžádala diagnostickou laparoskopii, to bylo v roce 2012 a při ní mi byla zjištěna mírná endometrióza. Jestli byla vlastně vůbec odstraněna, dodnes nevím. Chromopertubace byla v pořádku. Žádná další léčba se ale nekonala, můj lékař mi sdělil: „Můžete se snažit dále.“

V roce 2013 jsem se dostala do Gyncentra v Ostravě, zase se zkoumal pouze hormonální profil a základní spermiogram manžela. Vše bylo údajně v pořádku, včetně ovulace, jen mě pořád trápila bolestivější menstruace. V tomto centru mi provedli 3x IUI s Clostilbegytem, bohužel opět bez úspěchu, celkově byl přístup lékaře i personálu velmi chladný.

Po takových zkušenostech jsme si s manželem řekli, že to necháme opravdu na přírodě, doufali jsme, jestli se přece jen nezadaří…. a nezadařilo se další dva roky.

Mezitím jsem se zpět vrátila k původnímu gynekologovi a ten mě dost nedůstojným způsobem tlačil do IVF k němu do Eurofertilu. Když jsem odmítla, byl arogantní a nepříjemný, takže jsem odešla a našla si svého současného gynekologa.

Jemu jsem také předala celou svou dokumentaci o prodělaných zákrocích – hysteroskopie – polypy v děloze a laparoskopii – endometrióza.  A také ty 3 IUI z předešlého CAR.

Díky němu události nabraly velmi rychlý spád. Prvně (a konečně) se mě někdo ptal, zda nám někdo dělal genetiku a imunologii, trombocyty. Jako nelékař jsem zprvu vůbec nevěděla, o čem mluví.

Důležité je, že nás poslal nás s manželem do ÚPMD Praha na imunologii, to bylo v březnu 2016. Zjistili nám pozitivní buněčnou imunitu a konečně jsme věděli, proč se pořád nedařilo otěhotnět.

Nasadili mi Prednison a dočasnou kondomovou ochranu s tím, že po měsíci možno v ovulaci zkoušet koncepci. V červenci 2016 se nám zlepšily výsledky buněčné imunity. Genetika vyšla v pořádku také. Domluvili jsme se, že počkáme 3 měsíce a pokud neotěhotním, doporučil mi Sanatorium Helios.

Už tehdy jsem tušila, že to bude dobrá volba a nemýlila jsem se, protože jsem si o Heliosu zjistila více na internetu, z recenzí a dokonce od pár známých.

Začátkem října 2016 jsme poprvé přijeli do Heliosu. To bylo v době, kdy jsem byla 6 den cyklu, proto mi rovnou byla odebrána krev na hormonální profil a manželovi spermiogram na fragmentaci DNA spermií.

Přestože jsme to měli 200 km, věděli jsme, že jsme se rozhodli správně. První návštěva s MUDr. Filkovou předčila naše očekávání, vše nám vysvětlila, sdělila možnosti IVF konkrétně pro nás a také ceny. Rozhodnutí bylo na nás.

Domluvili jsme se na metodě oplodnění ICSI, tedy vpravení spermie přímo jehlou do vajíčka, a to z důvodu naší imunologie. Ještě tentýž den jsem si odnesla domů stimulační preparáty a podle stimulačního protokolu začala s pícháním injekcí. Příjemné to nebylo, ale dalo se to zvládnout.

U prvního pokusu píchnout si injekci do břicha jsem s pláčem utíkala ke známé, s druhou také.

Pak se ve mně něco zlomilo a já si začala píchat injekce už sama. Stimulace trvala 12 dní, během ní jsem jezdila s manželem na ultrazvuky a krev do Heliosu, kde se vždy hodnotily hormony a jak folikuly rostou. 17. 11. 2016 byl naplánován odběr vajíček v narkóze.

Hrozně jsem se bála, ale sestřičky, anesteziolog i pan doktor Texl byli moc příjemní a hodní.

Odebrali mi 13 vajíček, z nichž bylo 12 zralých. Z finančních důvodů jsme chtěli nechat metodou ICSI oplodnit 8 vajíček. Pak už jsme si následující dny volali do laboratoře a světe div se: Všech 8 vajíček se podařilo oplodnit! Embryoložka nám řekla, že je moc hezký výsledek.

22. 11. 2016 jsme jeli na embryotransfer. Vybavuji si nádherný pocit, když jsem vše viděla na obrazovce. Naše embryjko zavedli katetrem do mé dělohy, pak jsem si 15 minut poležela, dostala jsem fotku našeho drobečka a jeli jsme domů. Všech zbylých 7 embryjek jsme nechali zmrazit. Na krevní test jsme měla jet nejdříve 13. den po transferu. To čekání bylo to nejhorší z celého IVF. Vydržela jsem nedělat si test dříve, abych nehonila nějaké duchy na testu a nebyla jsem zklamaná. 13. den vycházel na pondělí, a proto jsem se v neděli ráno rozhodla, že už nemám co ztratit a udělala si domácí test z moči ráno v 7 hodin. Okamžitě se zabarvila i druhá čárka a mně se klepaly ruce, nemohla jsem tomu uvěřit, po 6 letech negativních testů teď pozitivní. Já jsem se ale pořád držela zpátky, protože testy se mohou mýlit a raději počkám na krev. Na tu jsem jela následující den ráno a čekaly nás výsledky 1161 mlU hCG. Lékař mi ultrazvukem těhotenství potvrdil a já si doslova připadala jako Alenka v říši divů, opravdu doslova. Kdo nezažil, nepochopí. Prožívat 6 let každou ovulaci vždy s nadějí a s každou menstruací zase zklamání. A teď najednou po 1. cyklu IVF a ještě při 1. transferu to vyšlo.

Nyní jsem na začátku. Pevně věřím, že vše bude v pořádku. Každé ženě, která váhá, zda jít do IVF, když se nedaří, určitě vřele Helios doporučím, já jsem ztratila zbytečně 6 let. I přesto, že jsme jezdili z Ostravy do Brna, stálo to za to!

Chtěla bych touto cestou poděkovat celému personálu a kolektivu Helios za lidský a chápavý přístup, ochotu a sdělení všeho narovinu.