Vážený pane doktore,

obracím se na Vás s dotazem ohledně možnosti léčby u prokázané mutace haplotyp M2 v genu ANXA5 ( annexin 5 – protein produkován syncytiotrofoblastem, který tvoří ochranný film na povrchu klků placenty a brání tvorbě krevních sraženin). Tuto mutaci nesu v heterozygotním stavu já i partner.
Pokud by embryo zdědilo oba mutované geny, bude případná profylaxe anopyrinem a LMWH dostatečná? Dočetla jsem se, že LMWH neprochází placentou, má tedy jeho podávání smysl? Vím, že dotaz je spíše hematologický, ale hematologové nemají s annexinem 5 mnoho zkušeností.
Pro úplnost máme za sebou jeden cyklus IVF, pro manželovu azoospermii pro prodělané chemoterapii. Bylo použito kryosperma získané před začátkem chemoterapie. Ostatní genetická vyšetření jsou v normě, stejně tak imunologické vyšetření. Z 1. cyklu IVF bylo transferováno 1 embryo, ale těhotenství skončilo zamlklým těhotenstvím v 8. týdnu gravidity, zmraženo nic nemáme, plánujeme druhý cyklus IVF.
Mockrát děkuji za odpověď

Marcela

Vážená paní Marcelo,

ze Sanatoria Helios jsem byl požádán o vyjádření se k Vašemu dotazu ohledně možné úspěšnosti Vaší případné gravidity, když oba – i s partnerem – máte prokázanou mutaci haplotyp M2 v genu ANXA5. Vámi uváděná mutace, která je zařazena mezi tzv. trombofilní, je známá poměrně krátkou dobu – asi 10 let a nutno konstatovat, že klinických prací na toto téma, vzhledem k malé frekvenci v populaci, je prozatím velmi málo. V naší republice jsem nenašel prozatím žádnou.

Z Vašeho dopisu jsem pochopil, že jste odborně v obraze a proto budu používat odbornou terminologii. Jak z dosavadních klinických prací v porodnictví vyplývá, tak již pro heterozygotního nositele – resp. nosičku této mutace, je významně zvýšené riziko v několika směrech. V první řadě jde o pravděpodobnost spontánních potratů v časném stadiu gravidity, za druhé pak o novorozence s malou porodní váhou při narození ve správném termínu těhotenství (small for age), za třetí o výrazně zvýšené riziko pre-eclampsie v těhotenství a konečně i závažné riziko hlubokých trombóz u žen i mužů, kdy snad hrozí i vyšší výskyt mozkových a srdečním infarktů.

Zásadní práce, týkající se profylaxe LMWH a případně kyselinou acetylosalycilovou jsem našel tři, přičemž dvě jsou z konce loňského roku. Všechny zdůrazňují málo dosavadních zkušeností s těmito stavy a plno klinicky neověřených domněnek. V poměrně rozsáhlé mezinárodní studii při preventivním podávání zmíněných antikoagulačních látek se riziko spontánního potratu a novorozenců s nízkou porodní váhou snížilo téměř na hodnoty těhotných bez této mutace. Další práce se k možnostem profylaxe staví prozatím rezervovaně. V případě pre-eklampsie situace není dosud vyhodnocená. Za pozornost v těchto případech jistě stojí i zmíněné riziko hlubokých trombóz, které nutno sledovat.

Situace, kdy oba partneři jsou heterozygotní (nosiči), je vzhledem k populační frekvenci tohoto haplotypu velmi vzácná. Proto se mi též nepodařilo v literatuře nic nalézt a na Váš dotaz nejsem schopen odpovědět. V případě, že by plod zdědil mutaci v homozygotním stavu – tedy od Vás i od partnera, velmi pravděpodobně by měl velmi závažné poruchy koagulace – krevní srážlivosti. Protože píšete, že po prvním neúspěšném pokusu „nic dalšího zmraženého nemáte“, bude zřejmě nutné použít sperma dárce a v tomto případě bude riziko homozygotního stavu pro plod nepatrné.
Možná ale máte na mysli embrya a spermie stále zamražené jsou.

S pozdravem

Prof. MUDr. Jiří Šantavý, CSc.